Monday, 15 February 2010

Noční jezdec kolem králíka i hada

Poslední dny se svět točí ve víru vancouverských vod - slanných, sladkých - Richmond Oval, na zem v podobě sněhu spadlých, to je ovšem pustá fabulace. Úvodní ceremoniál přinesl minutu ticha za sáňkaře z Gruzie, náhoda nás dovedla přímo ke stadionu BC Place, pánové sundavali pokrývky hlavy a minutu nerušilo nic než další z vodních živlů - déšť. Dav zmlknul a do piv pršelo, nikdo tomu po 60 sekund nevěnoval pozornost. A to nebyl jediný nával emocí...

Pořadatelé tajili, kdo bude mít tu čest držet jako poslední pochodeň v ruce, kandidáti byli ovšem známí, prosákly informace o hologramu Terryho Foxe a na povrch vyplulo jméno Wayne Gretzky. Než zaplál v hale hlavní 'hořák', když se omylnost techniky připomněla nevysunutím posledního čtvrtého ramene, lidé skandovali Waynovo jméno.....dostalo se jim zadostiučinění, když se legenda chopila své role a jako poslední se nechala napálit, Kanaďané kolem nás propukli v radostný jekot.

Za námi kousek od místa kde se toto všechno událo se začali formovat policisté, vytvářeli hradbu z aut. Věděl jsem, že je tam brána směr stadion nazvaná Olympic Family, ale netušil....."He is coming out of the stadium", zašumělo davem. Otočili jsme hlavy směrem od obrazovky ke stadionu a uviděli plamen s pochodní pohybující se směrem k nám. Devadesátka devítka nastoupila na auto, kolem se ozývali vykříky a na zem místo deště padaly fotoaparáty ve zmatečné snaze zachytit nezapomenutelné, zakřičely gumy a noční jízda Vancouverem mohla začít. Měli jsem ho na dosah tak 5 rukou:-) nočního jezdce s řeckým ohněm, který ujížděl městem dva dny před čínským novým rokem - rokem tygra.

Štastný nový rok se zlatou Martinou.

Tuesday, 9 February 2010

Canada - Europe - Final Countdown

Je pondělí večer, v BC Place proběhla první generální zkouška zahajovacího ceremoniálu na OH, se mnou venku stál Tomáš Niederhafner oblečen do stejnokroje s nápisem SECURITY. Zvláštní chlapík. Kolem 20:45 se ozval potlesk z nitra budovy a k nebi vylétl ohňostroj. Tomášovi to bylo jedno, ale dobrovolníci pozvaní na první generální zkoušku byli evidentně spokojeni, když se řeka modrých bund prodírala bránou, aby se pak mohla rozlít do ulic nočního Vancouveru. Radostně šveholili a na jasnou otázku odpovídali superlativy.

Hlavní tlačenici u předních bran se celá naše skupina včetně rezignovaného Čecha vyhnula, propouštěli jsme pár hodin dovnitř novináře a pak nás převeleli k bráně, kde snad zatím nikdo nikdy zřejmě neprošel. Jakmile ruch utichl, vše se zase opět vrátilo k nicnedělání za 16 CAD na hodinu, policisté sledovali krysy dole pod stadionem, řádily v odpadkových koších. Jediná tahle věc vytrhla zmiňovaného občana ČR z letargie a polospánku, společně s uniformami sledoval pohyb zvířecích stínů 10 metrů pod úrovní naší brány. Jeden z policistů posílal mým rentgenovým přístrojem svou pistoli a svůj obranný sprej, já mu ukazoval, jak to vypadá na monitoru přístroje, jak odlišit plast a kov. Pak mi dal do rukou zásobník a já ho nábožně vložil dovnitř umělohmotné bedničky a nechal projet přístrojem. Jeho důvěra s jakou mi to předal do rukou mě zarazila. Nuda mu asi zatemnila mozek skrytý pod modrou ušankou.

Opravdový úvodní ceremoniál bude ovšem cvrkot, v hale usedne na 60 tisíc lidí, každá jejich taška bude muset projít prohlídkou a pokud budou mít všichni přístup toho středoevropana, frustrace má reálnou šanci dosáhnout maximálních hodnot ve frontách. No uvidíme, jestli většina davu po ceremoniálu bude prokazovat stejnou míru spokojenosti jako dobrovolníci po zkoušce v pondělí 8.2. Vše se začíná rozhýbávat do pohybu, jenž zřejmě dostane otáčky nevídaných rozměrů, které dozajista přinesou i značnou míru chaosu. Firma, jenž nás zaměstnává dostane 94 milionů dolarů a rozhodně se nedá říct, že to má pod kontrolou. Z her se stala díra, kam napadalo spousty vládních peněz, jak to bude vypadat ve světovém zrcadle je otázka, zde na místě za zrcadlem je ovšem vidět klasické pavouky každé monstr akce.

Před koncem směny se ke mně přišoural onen pozorovatel krys a nedůvěřivě si mě prohlížel. "Co to píšeš?", zeptal se překvapivě dobrou angličtinou. "Blog o olympiádě, je to přece skvělé mít takovou akci v našem městě...", zaintonoval jsem na něj z polootázkou, ta ho ovšem nechala zcela chladným. "Nejlepší je hokej", zněla nepochopitelná reakce. Přišel jako poslední, ale odešel jako první tenhle rezignovaný fanoušek hokeje. Let the Olympics begin! Jdu spát.