Doktor Bolíto KOHO©key

Home. Domů. Jedeme domů. Naše hokejky nechali boje o medaile u ledu jiným stejně tak ovšem i tým Švédska (vau) a tým Ruska (2xvau). Nezvrtali turnaj! Chyběl osud, chybělo štěstí, není totiž slabých soupeřů ani není malých ledních rolí.

V zápase s Finy Kubina ztratil helmu, podle mezinárodních hokejových pravidel nemohl hrát, mezitím co ji sbírá, Hagman má dost času tečovat střelu Janne Niskaly a Vokoun nemá šanci. Druhý gól přišel do prázdné klece, nebylo to ale příliš brzo na odvolání Tomáše? Smůla to je moje definice. Smůla s Finy, štěstí s Lotyškem i Slováky, dobrý zápas s Ruskem v třetí třetině kromě věci, která se přihodila legendárnímu křídlu našeho nároďáku.

Švédsko dostalo stopku od Slovenska, zlatí z Turína se poroučeli i s takovým brankařem jako je brankař jednoho z nejbohatších klubů NHL NY Rangers Henrikem Lundqistem. Hučku dolů a valašky nahoru! Opět Pavol Demitra to vybombí - Vancouver Cunucks. Pekně Pavol. Za Rusko si to bratři rozhodně zaslouží. Na švédského brankaře šli během 20minut druhé třetiny 4 střely netto, slovy tři se podívaly za jeho záda! Není snad tohle, to co myslím. Doufám, že si rozumíme. Možná je to ale pořád lepší, než vypadnout s Bělorusy! Salt Lake City!

Obránce Kanady Weber měl idol, když byl malej prcek. Tím, koho nosil v peněžence, byl Scott Niedermayer. Včerejší zápas je oba poslal dohromady - idol a jeho obdivovatel na modré čáře spolu. Mně už se to nepoštěstí, che. Ale bylo by to šílené vzhledem k jménům, které bychom měli na zádech.....denní snění! Úkol proti Rusku zněl jasně: "Weber, ty se postaráš o Ovečkina společně s naší checking line!" "Trenére - neukazuj na mě prstem." "Scottie, ty pohlídáš chytrého Semina." "Okey." No a Weber se činil, zatímco Niedermayer někdy zpomaloval hru, zřejmě by nerad udělal chybu a zklamal svého obdivovatele a celou Kanadu. Ovečkin byl posílán na mantinel - Weber mu tělem dokonce rozštípal hůl, Crosby a další tepali pana číslo 8. JO! JO! JO! 7:3, kdo by to čekal. Nemožné. Nabokov zůstal v bráně, Bykov nereagoval, prý to nebyli jeho chyby.

Kanada jde dál, ok. Ale co třeba Turíno bez medaile. Co třeba náš JEDEN nájezd v Naganu posunující nás směrem do finále - Reichel, tam měla Kanada zástupce přerušené NHL! Gretzkyho slzy! To je hokej! Chce to štěstí, rozhoduje jeden zápas. Ta šibeničnost je hrozná a skvělá zároveň. Nabokov k tomu říká: "Kdo vyhraje celý turnaj, se nedá předpovídat." "Myslím, že jejich první gól přišel příliš brzo, pak nepřestali a nepřestali a my jsme nemohli zastavit to krvácení". Proto je mám rád: vytrvalost, víru, snaživost. To někdy postrádáme. Někdy se přichytím a zdá se mi, že čekáme, až se to tam octne samo. To ale neznamená to, že jsme to nemohli s trochou štěstí vyhrát a neznamená to ani, že Slováci nevystaví stopku třeba právě Kanadě!

Není to, co snad mám na mysli! Pokud tedy ne, pak poslední věc: Kanada nevyhrála nad Rusy na olympijský turnajích od roku 1960!!

Hokej v noci i ve dne - stihne tě všude!

Probíhá olympijský hokejový turnaj, nadzemka je plná v časech před zápasy. Lidé cestují sem a tam, jsou nesmělí s barvami na obličeji, aby se pak v hale společně s davem rozeřvali do výšek - góóóól, přináší nám to asi katarzi jakousi úlevu. (Teď mi pod tímhle oknem s blogem zní francouzský komentář k našemu hokeji s Lotyšskem, jelikož na CTV v angličtině běží Švédsko s Běloruskem, nezbývalo než si nakliknout Hockey Masculin.) Právě jsem se mrknul a raději se vracím zpět k bloggu, naši brání přesilovku Lotyšů. Město teď doslova žije hokejem a Vy prostě chtě nechtě musíte žít s ním, obrazovky jsou všude..

Kanada vs. Švýcarsko (právě to Vokoun vychytal, stále 4:2 uff) - šel jsem si pro šek do kanceláře přístavu Coal Harbour, tmavá místnost po zavírací době s blikající obrazovkou, uviděl jsem javorové listy, mladý chlapík mezitím marně přehraboval několik desítek dopisů na různých místech hledajíce šek..."Kolik to je?" "2:2" Uviděl jsem helvétský kříž, překvapení jsem vypustil i v anglickém jazyce. "Je to dobrá hra!", řekl klučina z přístavu, mají výborného brankaře. Polévka v bistru mi stydne, postávám před plazmovou televizí nad meníčkem a bavím se se Švýcarem, má možnost být všude na zápasech zdarma, ale není čas...skončil stejně jako já plebejsky v bistru u přístavu a společně notujeme hokeji. Cítí, že fandím Kanadě, ale oba víme, že je to rychlý a dobrý hokej, nevadí mu moje preference. Cestou k zastávce nadzemky rezonují pokřiky Go Canada Go, je mi jasné, jak to dopadlo. Sidney Crosby, jak se dozvídám později, složil reparát. Překvapení to je hokej, jako by toho nebylo dost, hokej jako hra tasí trumfy ještě větších rozměrů v duelu Slovensko - Rusko.

Pavel Forst a Pavol Demitra - Jana spí zachumlaná do peřin, já projíždím Facebook, okno chatu se otevře, píše Pavel Forst - sleduješ slováky? Ne, proč? Jede se už sedmá serie nájezdů. Jede Gáborík. Kurva mohli by to dát, přeju jim to. (Pavel sleduje hokej a na zbytečné národní nebo nenárodní komentáře není čas.) Nedává. Sakra. Malkin....nedává. Taky by mohl ještě ovečkin nedat, byl bych štastnej... Demitra dává!!...Slováci vyhráli. Pavol Demitra dává gól a Rusko jde dolů - cítím, jak mým tělem projíždí příjemné mrazení. Děkuji Pavlovi na facebooku a v duchu děkuji i Demitrovi pár kiláčků odtud do haly. Mám to z první internetové ruky, to je paráda. Usmívám se, vypínám počítač. Zpět do současna - sakra, můj počítač vypnul sám právě teď, stejně jako přístroj mého spolubydliče Jana Makeleleho, jeho kompl naopak zamrznul s Eliášem otočeným zády ke kameře. Jsme oba nahraní - hokejově nahraní.

Česko vs. Lotyšsko - opět se vracíme v čase, dělám z toho trochu hokej, omlouvám se. Volám Jakubovi, který studoval pražský mat-fyz, jestli se neskočíme někam podívat na zápas, jsem na stanici Stadium-Chine Town, v telefonu je hluk.... sedí v hale, sleduje to přímo před sebou naživo. "Kolik to je?", křičím na zastávce do mikrofonu. "Ty vole dobrý, vedeme už tři nula", dvakrát opakuje, než jeto pochopeno. "Oká, tak to je super". Před tímhle sportem se prostě ve Vancouveru neschováte, zřejmě v době olympijských her to asi nebude jenom Vancouver, kde před tímhle sportem neutečete.

Hokej je sportem číslo jedna. Ivan Hlinka - dříč. Mario Lemieux - těžkotonážní bruslař s výborným gólovým instinktem. Jaromír Jágr - silný v kramflecích. Eric Lindros - tvrdost, rovnost, bratrství. Patrik Eliáš - rychlý a chytrý. O brankářích právě tohohle turnaje ani nemluvím. Bylo by toho spousty, ale není čas, hokej si nás stejně dobruslí, ať už jsme v bistru nebo pod vodou na Zámeckém rybníčku, kde je dno dozajista vydlážděno puky :-).

Noční jezdec kolem králíka i hada

Poslední dny se svět točí ve víru vancouverských vod - slanných, sladkých - Richmond Oval, na zem v podobě sněhu spadlých, to je ovšem pustá fabulace. Úvodní ceremoniál přinesl minutu ticha za sáňkaře z Gruzie, náhoda nás dovedla přímo ke stadionu BC Place, pánové sundavali pokrývky hlavy a minutu nerušilo nic než další z vodních živlů - déšť. Dav zmlknul a do piv pršelo, nikdo tomu po 60 sekund nevěnoval pozornost. A to nebyl jediný nával emocí...

Pořadatelé tajili, kdo bude mít tu čest držet jako poslední pochodeň v ruce, kandidáti byli ovšem známí, prosákly informace o hologramu Terryho Foxe a na povrch vyplulo jméno Wayne Gretzky. Než zaplál v hale hlavní 'hořák', když se omylnost techniky připomněla nevysunutím posledního čtvrtého ramene, lidé skandovali Waynovo jméno.....dostalo se jim zadostiučinění, když se legenda chopila své role a jako poslední se nechala napálit, Kanaďané kolem nás propukli v radostný jekot.

Za námi kousek od místa kde se toto všechno událo se začali formovat policisté, vytvářeli hradbu z aut. Věděl jsem, že je tam brána směr stadion nazvaná Olympic Family, ale netušil....."He is coming out of the stadium", zašumělo davem. Otočili jsme hlavy směrem od obrazovky ke stadionu a uviděli plamen s pochodní pohybující se směrem k nám. Devadesátka devítka nastoupila na auto, kolem se ozývali vykříky a na zem místo deště padaly fotoaparáty ve zmatečné snaze zachytit nezapomenutelné, zakřičely gumy a noční jízda Vancouverem mohla začít. Měli jsem ho na dosah tak 5 rukou:-) nočního jezdce s řeckým ohněm, který ujížděl městem dva dny před čínským novým rokem - rokem tygra.

Štastný nový rok se zlatou Martinou.

Canada - Europe - Final Countdown

Je pondělí večer, v BC Place proběhla první generální zkouška zahajovacího ceremoniálu na OH, se mnou venku stál Tomáš Niederhafner oblečen do stejnokroje s nápisem SECURITY. Zvláštní chlapík. Kolem 20:45 se ozval potlesk z nitra budovy a k nebi vylétl ohňostroj. Tomášovi to bylo jedno, ale dobrovolníci pozvaní na první generální zkoušku byli evidentně spokojeni, když se řeka modrých bund prodírala bránou, aby se pak mohla rozlít do ulic nočního Vancouveru. Radostně šveholili a na jasnou otázku odpovídali superlativy.

Hlavní tlačenici u předních bran se celá naše skupina včetně rezignovaného Čecha vyhnula, propouštěli jsme pár hodin dovnitř novináře a pak nás převeleli k bráně, kde snad zatím nikdo nikdy zřejmě neprošel. Jakmile ruch utichl, vše se zase opět vrátilo k nicnedělání za 16 CAD na hodinu, policisté sledovali krysy dole pod stadionem, řádily v odpadkových koších. Jediná tahle věc vytrhla zmiňovaného občana ČR z letargie a polospánku, společně s uniformami sledoval pohyb zvířecích stínů 10 metrů pod úrovní naší brány. Jeden z policistů posílal mým rentgenovým přístrojem svou pistoli a svůj obranný sprej, já mu ukazoval, jak to vypadá na monitoru přístroje, jak odlišit plast a kov. Pak mi dal do rukou zásobník a já ho nábožně vložil dovnitř umělohmotné bedničky a nechal projet přístrojem. Jeho důvěra s jakou mi to předal do rukou mě zarazila. Nuda mu asi zatemnila mozek skrytý pod modrou ušankou.

Opravdový úvodní ceremoniál bude ovšem cvrkot, v hale usedne na 60 tisíc lidí, každá jejich taška bude muset projít prohlídkou a pokud budou mít všichni přístup toho středoevropana, frustrace má reálnou šanci dosáhnout maximálních hodnot ve frontách. No uvidíme, jestli většina davu po ceremoniálu bude prokazovat stejnou míru spokojenosti jako dobrovolníci po zkoušce v pondělí 8.2. Vše se začíná rozhýbávat do pohybu, jenž zřejmě dostane otáčky nevídaných rozměrů, které dozajista přinesou i značnou míru chaosu. Firma, jenž nás zaměstnává dostane 94 milionů dolarů a rozhodně se nedá říct, že to má pod kontrolou. Z her se stala díra, kam napadalo spousty vládních peněz, jak to bude vypadat ve světovém zrcadle je otázka, zde na místě za zrcadlem je ovšem vidět klasické pavouky každé monstr akce.

Před koncem směny se ke mně přišoural onen pozorovatel krys a nedůvěřivě si mě prohlížel. "Co to píšeš?", zeptal se překvapivě dobrou angličtinou. "Blog o olympiádě, je to přece skvělé mít takovou akci v našem městě...", zaintonoval jsem na něj z polootázkou, ta ho ovšem nechala zcela chladným. "Nejlepší je hokej", zněla nepochopitelná reakce. Přišel jako poslední, ale odešel jako první tenhle rezignovaný fanoušek hokeje. Let the Olympics begin! Jdu spát.