Probíhá olympijský hokejový turnaj, nadzemka je plná v časech před zápasy. Lidé cestují sem a tam, jsou nesmělí s barvami na obličeji, aby se pak v hale společně s davem rozeřvali do výšek - góóóól, přináší nám to asi katarzi jakousi úlevu. (Teď mi pod tímhle oknem s blogem zní francouzský komentář k našemu hokeji s Lotyšskem, jelikož na CTV v angličtině běží Švédsko s Běloruskem, nezbývalo než si nakliknout Hockey Masculin.) Právě jsem se mrknul a raději se vracím zpět k bloggu, naši brání přesilovku Lotyšů. Město teď doslova žije hokejem a Vy prostě chtě nechtě musíte žít s ním, obrazovky jsou všude..Kanada vs. Švýcarsko (právě to Vokoun vychytal, stále 4:2 uff) - šel jsem si pro šek do kanceláře přístavu Coal Harbour, tmavá místnost po zavírací době s blikající obrazovkou, uviděl jsem javorové listy, mladý chlapík mezitím marně přehraboval několik desítek dopisů na různých místech hledajíce šek..."Kolik to je?" "2:2" Uviděl jsem helvétský kříž, překvapení jsem vypustil i v anglickém jazyce. "Je to dobrá hra!", řekl klučina z přístavu, mají výborného brankaře. Polévka v bistru mi stydne, postávám před plazmovou televizí nad meníčkem a bavím se se Švýcarem, má možnost být všude na zápasech zdarma, ale není čas...skončil stejně jako já plebejsky v bistru u přístavu a společně notujeme hokeji. Cítí, že fandím Kanadě, ale oba víme, že je to rychlý a dobrý hokej, nevadí mu moje preference. Cestou k zastávce nadzemky rezonují pokřiky Go Canada Go, je mi jasné, jak to dopadlo. Sidney Crosby, jak se dozvídám později, složil reparát. Překvapení to je hokej, jako by toho nebylo dost, hokej jako hra tasí trumfy ještě větších rozměrů v duelu Slovensko - Rusko.
Pavel Forst a Pavol Demitra - Jana spí zachumlaná do peřin, já projíždím Facebook, okno chatu se otevře, píše Pavel Forst - sleduješ slováky? Ne, proč? Jede se už sedmá serie nájezdů. Jede Gáborík. Kurva mohli by to dát, přeju jim to. (Pavel sleduje hokej a na zbytečné národní nebo nenárodní komentáře není čas.) Nedává. Sakra. Malkin....nedává. Taky by mohl ještě ovečkin nedat, byl bych štastnej... Demitra dává!!...Slováci vyhráli. Pavol Demitra dává gól a Rusko jde dolů - cítím, jak mým tělem projíždí příjemné mrazení. Děkuji Pavlovi na facebooku a v duchu děkuji i Demitrovi pár kiláčků odtud do haly. Mám to z první internetové ruky, to je paráda. Usmívám se, vypínám počítač. Zpět do současna - sakra, můj počítač vypnul sám právě teď, stejně jako přístroj mého spolubydliče Jana Makeleleho, jeho kompl naopak zamrznul s Eliášem otočeným zády ke kameře. Jsme oba nahraní - hokejově nahraní.
Česko vs. Lotyšsko - opět se vracíme v čase, dělám z toho trochu hokej, omlouvám se. Volám Jakubovi, který studoval pražský mat-fyz, jestli se neskočíme někam podívat na zápas, jsem na stanici Stadium-Chine Town, v telefonu je hluk.... sedí v hale, sleduje to přímo před sebou naživo. "Kolik to je?", křičím na zastávce do mikrofonu. "Ty vole dobrý, vedeme už tři nula", dvakrát opakuje, než jeto pochopeno. "Oká, tak to je super". Před tímhle sportem se prostě ve Vancouveru neschováte, zřejmě v době olympijských her to asi nebude jenom Vancouver, kde před tímhle sportem neutečete.
Hokej je sportem číslo jedna. Ivan Hlinka - dříč. Mario Lemieux - těžkotonážní bruslař s výborným gólovým instinktem. Jaromír Jágr - silný v kramflecích. Eric Lindros - tvrdost, rovnost, bratrství. Patrik Eliáš - rychlý a chytrý. O brankářích právě tohohle turnaje ani nemluvím. Bylo by toho spousty, ale není čas, hokej si nás stejně dobruslí, ať už jsme v bistru nebo pod vodou na Zámeckém rybníčku, kde je dno dozajista vydlážděno puky :-).
No comments:
Post a Comment