Byli jsme se společně s Jeníkem proběhnout, byl to docela dlouhý běh, myslím, že jsme jemně přecenili své možnosti, vše to pak řešilo indiánské vydechnutí, než jsme opět uvedly naše staré a bolavé údy do pohybu.Po cestě zpět jsme to střihli skrze hřbitov, už teď nevím přesně jak se jmenoval. Jo. Mám to: Forrest Lawn! Člověk, když chce, má všude Třešť.Hřbitovy jsem měl vždycky rád, jde o ten mír a klid a pomíjivost. Smál jsem se, když Vojta Kníže při vychlazeném pifku pod pergolkou, říkal: "Máme nejlepší sousedy!" Měl pravdu, tady jsme narazili na celé sídliště tichých sousedů - opravdu rozlehlé, pokud to není ovšem příliš netaktní metafora. Urnový háj byl doslova panelák, tak teď už je, nastavěno do fochu takových deset pater na urny, ale dál už se Forrest Lawn vyjevil velice příjemně.
Líbil se mi tenhle hřbitov, husy okusovaly trávu, všude jen kovové destičky zasazené do toho dlouhého lánu zeleně, kam vjížděli i auta, pár týpků stálo na jedné z 'křižovatek', kde popíjeli pifko a kecali v záplavě slunečně smuteční nálady. "Umřela?" "Neumřela." "Jasně ti to povídám, copak si hluchej." "Víš, že je to možný, už dlouho jsem ji neviděl." "Kdo to byl?" "Nevím, vypadalo to na Čechy." "Je jich tu jak...no hele....." "Docela udělaný, co?" "Vyžraný spíš, řekl bych." Zrovna se zřejmě ukončil obřad, viděli jsme i rakve překryté jakousi modrou plentou, člověka to chtě nechtě nenechá jalovým. Prostě jsem se tam podíval, není na tom nic špatnýho. Bude hůř. Jeden z kanadských asiatů vyšel ven a emoce s ním docela mávaly, brečel. Možná, že jsem blázen, ale já mám rád hřbitovy, prosím neplést se smrtí a smutkem. Ten slunečně smuteční obraz byl doplněn havrany, tady jsou všudypřítomní: Nevermoráci. U nějaké
ho hrobu visela vlaječka Číny a Kanady, to už je ale jejich věc. Nový hrob byl pak viditelný z dáli, kolem dokola stály speciální kovové stojany na věnce a opíral se do nich vítr, samotný hrob zůstal bez náhrobního kamene, měl pouze kovovou desku. Většina jich byla takových, ale to už jsme byli v zapadlém rohu s vyšlapanou pěšinou, která vyústila tam, kde jsme potřebovali.
Morbidní téma se mě nepouští ani na podruhé, příště to setřepu, zřejmě je to tím, že dočasně nemám pojištění. REST IN PEACE.
No comments:
Post a Comment