Nalezena pouze černá skříňka

Poslední komentář na tyto stránky, které v posledních hodinách a dnech ztrácejí postupně význam, měl napsat sám Jan Makel' - zdroj inspirace a nepřeberný zásobovatel bonmotů, ovšem z finálního společného zážitku mu zbylo to samé co z předposledního vankůverského, kde jsme pracovali na demolicích. Okno. Zábava Lovětín. Jsme zpět v ČR u českého piva, zelených, vodek, rumů, kuřiva a bezohledných dívčin.

Letadlo společnosti British Airways nás přeneslo přes oceán a s vrozenou britskou arogancí si to střihlo pod Islandem, i když je to zřejmě klasický letecký koridor, pobavilo nás to. Méně už drátování Íránců na letišti Heathrow - lahvička neměla evropské parametry - pane Bože - Aláhu - vlezte nám na záda - přinejmenším - né-li aby ste si to Vaše security strčili....

A to jsme my, brouzdáme se telčským náměstím,v Třešti nám CAD nikdo nevymění, jak příznačné a do toho Marie Rottrová z rádia - "všechno je stejné jak dřív ". Půl rok to vzal zkratkou přes restaurační zařízení a spousty nových kamarádství, Češi na jedné lodi. Nebyl to letní tábor, takže si nepopláčem, ale emailové adresy určitě vyměníme. Adresy z kterých nezbude nic. Adresy a telefonní čísla, na které se nebude psát ani volat. KONEC.

DÍKY VŠEM ZA PŘÍZEŇ!

PS1: Nemáte toho dost, poslední z tria kroutí svoje dny na západním pobřeží dál. Sledujte online telečského :-) Radka Hadrabu http://czechcanuck.blogspot.com/

PS2: Omluva za gramatické přehmaty jako je ten s Unescem, s pokorou SOBĚ VLASTNÍ přiznávám, že gramatika není úplně můj šálek kávy! Z logru by se asi dalo vyčíst, že se to už nezmění.

Vulcano Party

Jakoby to bylo včera, kdy jsme se poprvé loučili s naší čtvrtí Burnaby, pozváno bylo pár lidí, nakonec se počet rozrostl a popíjeli se šťávy z různých rostlin ve vegetariánské restauraci, teď ovšem díky věci, pro kterou je Island milován i nenáviděn, pořádáme už čtvrtou rozlučkovou párty, velice dobře ovládáme cesty a přestupy směrem na letiště a brilantně známe všechny zákoutí čekacích prostor na airport YWR Vancouver.

Horní řada zleva: Lukáš (nehraje fotbal - PRG), Aneta - slavila s námi Vánoce a jedla pangasiuse, Francouz(jméno jsem zapomněl - snowboard, tráva), Turkyně (přítelkyně Lukáše, co nehraje fotbal, vzala mi jedno čigáro), Josh (soused - trubka a volík), Teraza s holínkama, JAN MAKEL' (neznám), Milan (byl v Austrálii, pracuje s náma u našeh bosse z Třeště)

Spodní řada zleva: Lukáš (VŠE + FTVS, přijel si do Kanady oddechnout od studia), Mates (Milevsko u Tábora, "Akumulátor II výbornej film"), Jasu Hito (karatista hovínko - další noc u nás na gauči), TOMÁŠ NIEDERHAFNER (kretíno a egouš), Nicol (sousedka - triko se stanicema metra Vancouver:-).


Odjezdy: Radek Hadraba opustil naši daču na Willingdon Ave. Polibky a objetí. Ještě nás stihnul vyvézt do Elizabeth Parku omrknout fontány. Pak zmizel v oparu loučení, aby se vrátil pro matraci. Relace 3x Vysočina končí - zrnění. Díky Raďous.

Ipod mini maxi love

Muzyka je nezbytná. Koupyl jsem tě na blešáku. Stál si mě rovnejch 50 babek. [Prachy, chechtáky, rozumíš?] Někdo v tobě nechal dobrou hudbu. Živák. Coldplay. Fajn šmekr. Prvně jsem tě nasadil na lodi Džambí. False Creek. Víc jak polovina uší se zacpává podobně v Metru. Velvet Underground.

Tímhle metrem jsem ukrajoval metry na letiště sám - abych se zdvojil. Hlava mi praská jedním songem. Nejsou to portisHEAD. Co si mi to hrál?! Takové chvíle jsou dobré. Vzpomenu si a Ty také, viď.


Jsem s tebou - visuté lešení. Leštíme zeď. Mám tě v klokaní kapse. Bunda. Jsem špinavej job. Bunda dožívá, ty vítězíš. Zahraj jí to při čem tě držela v kapse - Ipod klokaní dítě. Byls její dítě. Teď půjde do konťáku. Dostane status - nežádoucí. Už se se mnou nevrátí. Tak píseň pro ni.


Beru si tě! Jdu. Nejenom. Běžím s tebou z parku. Kolem konťasu. Sak.. někdo tam hodil mou bundu. Chudák. Vytočím tě na maximum a moje nohy tvrdí muziku. Dobíhám. A ty pořád se mnou, moje mini. Ženeš mě.


Všechno je fuč. Jsme hotoví jako mladí. Je nám fajn.... Michal David. Chlapci z Prahy jsou obehraní. Naštěstí s tebou Mini neztrácí na kvalitě. Zahraj mi je znova. Toho se nikdy nepřejím. Slovenská část je ta nej. Tak mi ji do ušisek. Dej!


Papa mini. Pusu. Jdu spát. Kiss. Jsi moje Queen. Přikupím do sady ještě Austin Mini. První song. Vydrž. CD - play. Zařadím Jenda a ty mini budeš vedle mě na sedačce. A z repráků:::::::)


Nekrolog: Karel Mucha nás opustil 8.4. 20:30. Opustil Vancouver po 8 Carlsberg pivo a 9 měsících. Odhodil pastu na letišti YWR Airport. S Bohem, Karle. Vykasej si to, co máš rád!


Vypsala se mi Fixa, this is the end my only friend.
Komplet maxi mini love finished.

Měříme rychlost

Birdwatching

Ahoj bratře, byl jsem s jendou partičkou na ptácích, lovy bezezbraně, dovezli nás do delty řeky Fraser. Řídil golman Chelsea, Petr Čech, aspoň tak se představuje Kanaďanům, myslím, že stejně netušej. Pršelo, stírače stíraly a odstřikovače stříkaly, ale nakonec po 10té dopolední se ukázalo slunce, tím samospádem v té uzavřené rezervaci nebylo tolik lidí, ovšem ptáků bylo všude dost. Kam by se taky schovali, che. Krmítko pro kolibříky hned u vstupu do rezervace. Karel - kámoš - říkal, že jsou i v ČR, no to byla rezolutně netrefa, ale nebylo by to špatný, kdyby sály nektar třeba z bílého šeříku u nás na zahradě.

Bratře, viděl jsem bukače, jak přelítnul přes hladinu, je to docela vzácnost, ale to ti asi nemusím psát, to dobře víš. Švarc by ze mne měl radost. Povídal jsem si s jedním Kanaďanem: John, starší týpek, ale byl fajn a dobře jsme si povyměňovali názory na všechno možné, samozřejmě jsem mu nezapomněl říct o naší chalupě, jak jsme viděli strakapouda, když jsme to kupovali, klepal na okení římsu. Musel jsem ho překřtít na datla, jelikož nevím, jak se řekne strakapoud v anj. Shame on me.

Orli seděli na drátech jak slepice na hřadle a to jsme si prvně mysleli, že je neuvidíme, bylo jich tam požehnaně, je to ten americký orel bělohlavý, ten se mi nelíbit on být příliš komerčně využit. Heronry - víš, co to je, Heron - volavka, heronry je jejich hnízdiště. Tuhle zastávku jsem si moc neužil, stejně tak jako husy sibiřský, pro mě je to stále jenom husa - vidím ji s knedlíkem a zelím a spousty mastného kolem, ale ty ji máš rád, viď.

Tak se měj, brašule. Přidávám pár fotek, vzlet toho mastného s knedlíkem v tisícovkách k tahu směrem sever byl ovšem docela impozantní...to se musí těm hloupejm husám nechat. Bylo to maso - drůbeží. Pozdravuj naši společnou máti a Emília. Zdar jaxsvině.

The Vancouver Sun 18.3. 2010

Inglewood třešťský Tugendhat

Původní divadelní hra, která viděla prkna co znamenají svět, ale nikdo neviděl ji. Napsáno českým imigrantem Níďou Mášem, jenž se autobiograficky vtělil do postavy otrhance/neoholence/zarostlého pisálka, který se musí živit jako malíř a dělník.

*Jednání první*

Popis scény: Veliký prostorný pokoj severoamerického střihu, u počítačů sedí tři chlapci, jeden z nich, náš nehrdina, dostává sms od svého zaměstnavatele úspěšného krajana Houzara, jeho reakce je rozladěnost.

"Inglewood 1714, 8:30am, thanks".

*Jednání druhé*

Popis scény: Níďa Máš si zapisuje poznámky do svého bloku během hodiny angličtiny v městské knihovně obklopen Číňany, jelikož by se stejně jako Hemingway rád bál ztráty paměti. Mluví jeho vnitřní hlas.

"Autobus podle sms adresy - West Van. Inglewood 1714 - ráno! Přešel jsem to, čísla domů se zvedají. Otáčím to zpět, ptáci pějí jarní singly. Kvete to kolem. Štěstí, že nejsem alergik. Aha. Tady. Mám to. První dojmy - pěkný barák. Klepu na dveře, poté co přejdu mramorové desky nad vodou v předzahrádce. Žádná odezva. Obcházím budovu. Má víc oken a je větší, než jsem si myslel. Nedá se nezaklepat i na okno od garáže - nový černý mercedes mi ale neotevře. Druhý dojem: moc heký barák."

*Jednání třetí*

Popis scény: Obědvá v hale pompézní vily, sedí na koberci, jeho spolupracovník z Alžírska odchází na záchod a stále na něho něco volá z útrob toalety, Níďa Máš přemýšlí nahlas.

"Married s Irkou - alkoholička. Malej, hodně mluvnej - možná lhář, černovlasej s malými kouty na rohy - na pokutové kopy. Fotbal je pro něj ale fotbal, to je fajn. Život byl ke mně rozhodně lepší než k tomu Alžířanovi, není proč brečet, volá pan Houzar - to je moje dílo, podívej se po celém domě. Necháváme oběd obědem a pohráváme si s tím domem nebo spíš on si pohrává s námi. Působí honosně. Alžířan volá: 'Pojď se podívat sem do patra!' Koupelna má 12 miniaturních vypínačů světýlek, doslova ovládací panel. Do lednice by se vešlo stádo oveček, je to stříbrná dvoudveřová garáž na jídlo, která si doobědnává sama. Sprchový kout - svou velikostí je vystřižený z fotbalových kabin. Spousty prostoru, postelí a světla"

*Jednání čtvrté*

Popis scény: Počítač, Níďa píše svůj blog, je po hodině angličtiny, konečně se může rozepsat nikým nerušen, snad jen jeho spolubydlící pouští z nudy písničky z youtube: hraje Lásku z pasáže a písničky Osvobozeného divadla, jeho obličej se usměje u každého začátku nové písničky, radostný nad svým novým objevem. I Níďu to baví, ale musí se soutředit. Začíná klepat do klávesnice, když v tom přichází další sms zpráva, když ji otevře, vidí, že je to od jeho krajana, který ho zaměstnal, usmívá se, je trapně spokojený se svou prací dělníka:

"Původní divadelní hra....."

"Thank you for the hard work. Good job. Tomorow: Chilco 700,10am, thanks."

FORREST LAWN - KRCHOV

Byli jsme se společně s Jeníkem proběhnout, byl to docela dlouhý běh, myslím, že jsme jemně přecenili své možnosti, vše to pak řešilo indiánské vydechnutí, než jsme opět uvedly naše staré a bolavé údy do pohybu.Po cestě zpět jsme to střihli skrze hřbitov, už teď nevím přesně jak se jmenoval. Jo. Mám to: Forrest Lawn! Člověk, když chce, má všude Třešť.

Hřbitovy jsem měl vždycky rád, jde o ten mír a klid a pomíjivost. Smál jsem se, když Vojta Kníže při vychlazeném pifku pod pergolkou, říkal: "Máme nejlepší sousedy!" Měl pravdu, tady jsme narazili na celé sídliště tichých sousedů - opravdu rozlehlé, pokud to není ovšem příliš netaktní metafora. Urnový háj byl doslova panelák, tak teď už je, nastavěno do fochu takových deset pater na urny, ale dál už se Forrest Lawn vyjevil velice příjemně.

Líbil se mi tenhle hřbitov, husy okusovaly trávu, všude jen kovové destičky zasazené do toho dlouhého lánu zeleně, kam vjížděli i auta, pár týpků stálo na jedné z 'křižovatek', kde popíjeli pifko a kecali v záplavě slunečně smuteční nálady. "Umřela?" "Neumřela." "Jasně ti to povídám, copak si hluchej." "Víš, že je to možný, už dlouho jsem ji neviděl." "Kdo to byl?" "Nevím, vypadalo to na Čechy." "Je jich tu jak...no hele....." "Docela udělaný, co?" "Vyžraný spíš, řekl bych."

Zrovna se zřejmě ukončil obřad, viděli jsme i rakve překryté jakousi modrou plentou, člověka to chtě nechtě nenechá jalovým. Prostě jsem se tam podíval, není na tom nic špatnýho. Bude hůř. Jeden z kanadských asiatů vyšel ven a emoce s ním docela mávaly, brečel. Možná, že jsem blázen, ale já mám rád hřbitovy, prosím neplést se smrtí a smutkem. Ten slunečně smuteční obraz byl doplněn havrany, tady jsou všudypřítomní: Nevermoráci. U nějakého hrobu visela vlaječka Číny a Kanady, to už je ale jejich věc.

Nový hrob byl pak viditelný z dáli, kolem dokola stály speciální kovové stojany na věnce a opíral se do nich vítr, samotný hrob zůstal bez náhrobního kamene, měl pouze kovovou desku. Většina jich byla takových, ale to už jsme byli v zapadlém rohu s vyšlapanou pěšinou, která vyústila tam, kde jsme potřebovali.
Morbidní téma se mě nepouští ani na podruhé, příště to setřepu, zřejmě je to tím, že dočasně nemám pojištění. REST IN PEACE.

AŤ SE JDOU KUŘATA ZAHRABAT A SÝČCI TAKY

Je noc - jedenáct. Cestou z benzíny jsem slyšel sýčka, nejdřív jsem nevěděl přesně, jestli někdo nespojil dlaně jak v letních nocích na táborech a nedělá si prču, ale prdel to nebyla, byl to sýček zřejmě z parku přes střechy domů tak 50 metrů, možná byl blíž a to mi nahnalo strach, říkal jsem si, že to musím naklepat, neboť nevíš dne ani hodiny. Zatím žiju.

Levný Vancouver se vším všudy, ochutnat ze všeho trošku a neplatit. Stále žiju. Dobrý. Si Čech, Čech, Čech, tak si toho važ. Rama v akci, no nekup to. Kostrava, Lukava - kupuju. Chcete si zakopat fotbal a neplatit, není nic horšího než čekat až do 11cti do večera a pak po jednom projít do sportovního centra, tvrdit, že jdete na open hour basketu a potom se vtírnout baskeťákům do rohu a rozestavět branky. Nahraj! Ty vole voni nás vyhoděj! Nesejčkuj! Stále žijem!

Žízeň po fotbálku. Schovte si papírovej kelímek po prvním McDdrinku, znovu Vám ho naplněj. Dojdi si pro svůj. Jedete busem z fotbálku, nemějte drobné, vemte si padesátidolarovku, počkejte až se za Vámi vytvoří fronta, s omluvným gesichtem hledejte drobné: sakva nemám! Frčíte, jejich autobus to není. Pojedete třeba nočním spojem k parku.

Vysedněte u knihovny, tam rozložíte stan, pozemek knihovny je majetek státu, nikdo Vás nemůže vykopnout, ráno si zajděte pro denní tisk a pěkně v kožené sedačce přelouskejte poslední ornitologickou zprávu z British Columbia. Pak , až toho budete mít dost, zajděte si na kávu, u Maca je zdarma od 1. do 14.února.

Ale chce to o něco víc kultůry. Jo to by chtělo. Da Vinci zdarma, jenže fronty. Počkat, ještě něco je v záloze. Hodinu před zavřením muzea po Vás už nebudou chtít vstupné. Vodu zdarma dostanete všude a v Armádě spásy ještě navrch horkou čekuládu. Nakopla Vás, pak to chce adrenalin. Projdeme se nočním Hastingsem, kdo to dá, je dobrej, nerozhoduje nejrychlejší čas ale ten nejdelší na průchod. Uvidíte lidi, co sbíraj plechovky a flašky do nákupních vozíků, uvidíte lidi, co by potřebovali sebrat sami.

Pak je tu ještě - Free Haircut for Men - praxe dělá mistry. Tak a to je tak zhruba vše. Stihnul jsem to, ale byl to fofr, zubatá to nestíhla....ještě uploadovat fotku........sakra....nějak se potím,svíráááááááááá bolest na hrudnímm koši, sakra.....měl jsem Vás rád, bděte! Doprdeleleelelleeeljmvma-d.M-tJ

Doktor Bolíto KOHO©key

Home. Domů. Jedeme domů. Naše hokejky nechali boje o medaile u ledu jiným stejně tak ovšem i tým Švédska (vau) a tým Ruska (2xvau). Nezvrtali turnaj! Chyběl osud, chybělo štěstí, není totiž slabých soupeřů ani není malých ledních rolí.

V zápase s Finy Kubina ztratil helmu, podle mezinárodních hokejových pravidel nemohl hrát, mezitím co ji sbírá, Hagman má dost času tečovat střelu Janne Niskaly a Vokoun nemá šanci. Druhý gól přišel do prázdné klece, nebylo to ale příliš brzo na odvolání Tomáše? Smůla to je moje definice. Smůla s Finy, štěstí s Lotyškem i Slováky, dobrý zápas s Ruskem v třetí třetině kromě věci, která se přihodila legendárnímu křídlu našeho nároďáku.

Švédsko dostalo stopku od Slovenska, zlatí z Turína se poroučeli i s takovým brankařem jako je brankař jednoho z nejbohatších klubů NHL NY Rangers Henrikem Lundqistem. Hučku dolů a valašky nahoru! Opět Pavol Demitra to vybombí - Vancouver Cunucks. Pekně Pavol. Za Rusko si to bratři rozhodně zaslouží. Na švédského brankaře šli během 20minut druhé třetiny 4 střely netto, slovy tři se podívaly za jeho záda! Není snad tohle, to co myslím. Doufám, že si rozumíme. Možná je to ale pořád lepší, než vypadnout s Bělorusy! Salt Lake City!

Obránce Kanady Weber měl idol, když byl malej prcek. Tím, koho nosil v peněžence, byl Scott Niedermayer. Včerejší zápas je oba poslal dohromady - idol a jeho obdivovatel na modré čáře spolu. Mně už se to nepoštěstí, che. Ale bylo by to šílené vzhledem k jménům, které bychom měli na zádech.....denní snění! Úkol proti Rusku zněl jasně: "Weber, ty se postaráš o Ovečkina společně s naší checking line!" "Trenére - neukazuj na mě prstem." "Scottie, ty pohlídáš chytrého Semina." "Okey." No a Weber se činil, zatímco Niedermayer někdy zpomaloval hru, zřejmě by nerad udělal chybu a zklamal svého obdivovatele a celou Kanadu. Ovečkin byl posílán na mantinel - Weber mu tělem dokonce rozštípal hůl, Crosby a další tepali pana číslo 8. JO! JO! JO! 7:3, kdo by to čekal. Nemožné. Nabokov zůstal v bráně, Bykov nereagoval, prý to nebyli jeho chyby.

Kanada jde dál, ok. Ale co třeba Turíno bez medaile. Co třeba náš JEDEN nájezd v Naganu posunující nás směrem do finále - Reichel, tam měla Kanada zástupce přerušené NHL! Gretzkyho slzy! To je hokej! Chce to štěstí, rozhoduje jeden zápas. Ta šibeničnost je hrozná a skvělá zároveň. Nabokov k tomu říká: "Kdo vyhraje celý turnaj, se nedá předpovídat." "Myslím, že jejich první gól přišel příliš brzo, pak nepřestali a nepřestali a my jsme nemohli zastavit to krvácení". Proto je mám rád: vytrvalost, víru, snaživost. To někdy postrádáme. Někdy se přichytím a zdá se mi, že čekáme, až se to tam octne samo. To ale neznamená to, že jsme to nemohli s trochou štěstí vyhrát a neznamená to ani, že Slováci nevystaví stopku třeba právě Kanadě!

Není to, co snad mám na mysli! Pokud tedy ne, pak poslední věc: Kanada nevyhrála nad Rusy na olympijský turnajích od roku 1960!!

Hokej v noci i ve dne - stihne tě všude!

Probíhá olympijský hokejový turnaj, nadzemka je plná v časech před zápasy. Lidé cestují sem a tam, jsou nesmělí s barvami na obličeji, aby se pak v hale společně s davem rozeřvali do výšek - góóóól, přináší nám to asi katarzi jakousi úlevu. (Teď mi pod tímhle oknem s blogem zní francouzský komentář k našemu hokeji s Lotyšskem, jelikož na CTV v angličtině běží Švédsko s Běloruskem, nezbývalo než si nakliknout Hockey Masculin.) Právě jsem se mrknul a raději se vracím zpět k bloggu, naši brání přesilovku Lotyšů. Město teď doslova žije hokejem a Vy prostě chtě nechtě musíte žít s ním, obrazovky jsou všude..

Kanada vs. Švýcarsko (právě to Vokoun vychytal, stále 4:2 uff) - šel jsem si pro šek do kanceláře přístavu Coal Harbour, tmavá místnost po zavírací době s blikající obrazovkou, uviděl jsem javorové listy, mladý chlapík mezitím marně přehraboval několik desítek dopisů na různých místech hledajíce šek..."Kolik to je?" "2:2" Uviděl jsem helvétský kříž, překvapení jsem vypustil i v anglickém jazyce. "Je to dobrá hra!", řekl klučina z přístavu, mají výborného brankaře. Polévka v bistru mi stydne, postávám před plazmovou televizí nad meníčkem a bavím se se Švýcarem, má možnost být všude na zápasech zdarma, ale není čas...skončil stejně jako já plebejsky v bistru u přístavu a společně notujeme hokeji. Cítí, že fandím Kanadě, ale oba víme, že je to rychlý a dobrý hokej, nevadí mu moje preference. Cestou k zastávce nadzemky rezonují pokřiky Go Canada Go, je mi jasné, jak to dopadlo. Sidney Crosby, jak se dozvídám později, složil reparát. Překvapení to je hokej, jako by toho nebylo dost, hokej jako hra tasí trumfy ještě větších rozměrů v duelu Slovensko - Rusko.

Pavel Forst a Pavol Demitra - Jana spí zachumlaná do peřin, já projíždím Facebook, okno chatu se otevře, píše Pavel Forst - sleduješ slováky? Ne, proč? Jede se už sedmá serie nájezdů. Jede Gáborík. Kurva mohli by to dát, přeju jim to. (Pavel sleduje hokej a na zbytečné národní nebo nenárodní komentáře není čas.) Nedává. Sakra. Malkin....nedává. Taky by mohl ještě ovečkin nedat, byl bych štastnej... Demitra dává!!...Slováci vyhráli. Pavol Demitra dává gól a Rusko jde dolů - cítím, jak mým tělem projíždí příjemné mrazení. Děkuji Pavlovi na facebooku a v duchu děkuji i Demitrovi pár kiláčků odtud do haly. Mám to z první internetové ruky, to je paráda. Usmívám se, vypínám počítač. Zpět do současna - sakra, můj počítač vypnul sám právě teď, stejně jako přístroj mého spolubydliče Jana Makeleleho, jeho kompl naopak zamrznul s Eliášem otočeným zády ke kameře. Jsme oba nahraní - hokejově nahraní.

Česko vs. Lotyšsko - opět se vracíme v čase, dělám z toho trochu hokej, omlouvám se. Volám Jakubovi, který studoval pražský mat-fyz, jestli se neskočíme někam podívat na zápas, jsem na stanici Stadium-Chine Town, v telefonu je hluk.... sedí v hale, sleduje to přímo před sebou naživo. "Kolik to je?", křičím na zastávce do mikrofonu. "Ty vole dobrý, vedeme už tři nula", dvakrát opakuje, než jeto pochopeno. "Oká, tak to je super". Před tímhle sportem se prostě ve Vancouveru neschováte, zřejmě v době olympijských her to asi nebude jenom Vancouver, kde před tímhle sportem neutečete.

Hokej je sportem číslo jedna. Ivan Hlinka - dříč. Mario Lemieux - těžkotonážní bruslař s výborným gólovým instinktem. Jaromír Jágr - silný v kramflecích. Eric Lindros - tvrdost, rovnost, bratrství. Patrik Eliáš - rychlý a chytrý. O brankářích právě tohohle turnaje ani nemluvím. Bylo by toho spousty, ale není čas, hokej si nás stejně dobruslí, ať už jsme v bistru nebo pod vodou na Zámeckém rybníčku, kde je dno dozajista vydlážděno puky :-).

Noční jezdec kolem králíka i hada

Poslední dny se svět točí ve víru vancouverských vod - slanných, sladkých - Richmond Oval, na zem v podobě sněhu spadlých, to je ovšem pustá fabulace. Úvodní ceremoniál přinesl minutu ticha za sáňkaře z Gruzie, náhoda nás dovedla přímo ke stadionu BC Place, pánové sundavali pokrývky hlavy a minutu nerušilo nic než další z vodních živlů - déšť. Dav zmlknul a do piv pršelo, nikdo tomu po 60 sekund nevěnoval pozornost. A to nebyl jediný nával emocí...

Pořadatelé tajili, kdo bude mít tu čest držet jako poslední pochodeň v ruce, kandidáti byli ovšem známí, prosákly informace o hologramu Terryho Foxe a na povrch vyplulo jméno Wayne Gretzky. Než zaplál v hale hlavní 'hořák', když se omylnost techniky připomněla nevysunutím posledního čtvrtého ramene, lidé skandovali Waynovo jméno.....dostalo se jim zadostiučinění, když se legenda chopila své role a jako poslední se nechala napálit, Kanaďané kolem nás propukli v radostný jekot.

Za námi kousek od místa kde se toto všechno událo se začali formovat policisté, vytvářeli hradbu z aut. Věděl jsem, že je tam brána směr stadion nazvaná Olympic Family, ale netušil....."He is coming out of the stadium", zašumělo davem. Otočili jsme hlavy směrem od obrazovky ke stadionu a uviděli plamen s pochodní pohybující se směrem k nám. Devadesátka devítka nastoupila na auto, kolem se ozývali vykříky a na zem místo deště padaly fotoaparáty ve zmatečné snaze zachytit nezapomenutelné, zakřičely gumy a noční jízda Vancouverem mohla začít. Měli jsem ho na dosah tak 5 rukou:-) nočního jezdce s řeckým ohněm, který ujížděl městem dva dny před čínským novým rokem - rokem tygra.

Štastný nový rok se zlatou Martinou.

Canada - Europe - Final Countdown

Je pondělí večer, v BC Place proběhla první generální zkouška zahajovacího ceremoniálu na OH, se mnou venku stál Tomáš Niederhafner oblečen do stejnokroje s nápisem SECURITY. Zvláštní chlapík. Kolem 20:45 se ozval potlesk z nitra budovy a k nebi vylétl ohňostroj. Tomášovi to bylo jedno, ale dobrovolníci pozvaní na první generální zkoušku byli evidentně spokojeni, když se řeka modrých bund prodírala bránou, aby se pak mohla rozlít do ulic nočního Vancouveru. Radostně šveholili a na jasnou otázku odpovídali superlativy.

Hlavní tlačenici u předních bran se celá naše skupina včetně rezignovaného Čecha vyhnula, propouštěli jsme pár hodin dovnitř novináře a pak nás převeleli k bráně, kde snad zatím nikdo nikdy zřejmě neprošel. Jakmile ruch utichl, vše se zase opět vrátilo k nicnedělání za 16 CAD na hodinu, policisté sledovali krysy dole pod stadionem, řádily v odpadkových koších. Jediná tahle věc vytrhla zmiňovaného občana ČR z letargie a polospánku, společně s uniformami sledoval pohyb zvířecích stínů 10 metrů pod úrovní naší brány. Jeden z policistů posílal mým rentgenovým přístrojem svou pistoli a svůj obranný sprej, já mu ukazoval, jak to vypadá na monitoru přístroje, jak odlišit plast a kov. Pak mi dal do rukou zásobník a já ho nábožně vložil dovnitř umělohmotné bedničky a nechal projet přístrojem. Jeho důvěra s jakou mi to předal do rukou mě zarazila. Nuda mu asi zatemnila mozek skrytý pod modrou ušankou.

Opravdový úvodní ceremoniál bude ovšem cvrkot, v hale usedne na 60 tisíc lidí, každá jejich taška bude muset projít prohlídkou a pokud budou mít všichni přístup toho středoevropana, frustrace má reálnou šanci dosáhnout maximálních hodnot ve frontách. No uvidíme, jestli většina davu po ceremoniálu bude prokazovat stejnou míru spokojenosti jako dobrovolníci po zkoušce v pondělí 8.2. Vše se začíná rozhýbávat do pohybu, jenž zřejmě dostane otáčky nevídaných rozměrů, které dozajista přinesou i značnou míru chaosu. Firma, jenž nás zaměstnává dostane 94 milionů dolarů a rozhodně se nedá říct, že to má pod kontrolou. Z her se stala díra, kam napadalo spousty vládních peněz, jak to bude vypadat ve světovém zrcadle je otázka, zde na místě za zrcadlem je ovšem vidět klasické pavouky každé monstr akce.

Před koncem směny se ke mně přišoural onen pozorovatel krys a nedůvěřivě si mě prohlížel. "Co to píšeš?", zeptal se překvapivě dobrou angličtinou. "Blog o olympiádě, je to přece skvělé mít takovou akci v našem městě...", zaintonoval jsem na něj z polootázkou, ta ho ovšem nechala zcela chladným. "Nejlepší je hokej", zněla nepochopitelná reakce. Přišel jako poslední, ale odešel jako první tenhle rezignovaný fanoušek hokeje. Let the Olympics begin! Jdu spát.

Vemte to snem zevnitř ven

Některé lodě jsou dobré k tomu, aby na nich mohli páprdové s prašulkama vyjet na moře, jiné mají udělátka na opalování na přední palubě, je lehké si představit takový život, nevím, jak těžké je ho žít. Tohle mi vrásky opravdu nedělá ani dělat nemůže, míchám si pěnu do koupele, jakou asi vanu by potřeboval člověk na takovouhle loď - oceán!

Procházím se po palubě a napřimuju se, oči se podívají na chvíli do nebe, abych se zase mohl ohnout a do rytmu JAR začít šůrovat palubu, nejvíc se mi zalíbí, když zazní tóny skladby - nevim prostě nevim mí kargo a já - kapitán Nemo. Kterej z Vás je Nemo? Kapitán Nemo? Ten náklad, co vezl Davidov, asi nebyla moučka ..... I včera jsem se procházel po lodi se jménem Aquarius, mluvil jsem s majitelem, který si pochvaloval, jak dobře je o jeho loď pečováno. Nebyl to jediný Kanaďan, který se mnou prohazoval pár slov. Tvářil jsem se profesionálně a mluvil o tom, že se mi jeho loď líbí, to se líbilo zas jemu. Naše slova zůstala ve vzduchu a každý si šel po svém, on dovnitř lodě a já na její palubu ověnčen koštaty.

Jim je zase někdo úplně jiný. Vlastně jsem už zapomněl, jak se jmenoval. Je to můj problém, mezi žactvem jsem si pamatoval jen výrazné typy, zbytek musel měsíc počkat, než jsem si všechny jména osvojil, u některých jsem pozmněnil jméno, nezbývalo pak, než to akceptovat. Omluvy a sliby nepomohly - v mé hlavě už měli jiný kód.....pracovní název tedy Jim. Pokud jsem pochopil svou teorii správně, nebyl Jim výrazným typem. Koupil loď vedle, neví, jak dostat ten sajrajt z boku. "Zkus tohle, Jime." Sehnu se pro jednu z houbiček a ukazuju jak v teleshopingu, jak krásně to jde z boku lodi. "Je tady ještě majitel tý lodi." Ohlížím se, ale porozumím o pár sekund později, asi hledám slovíčka v názvu lodi vyvedeném v kurzívě. "Nechceš pivo?" nečeká na odpověď Jim. "Ani né." "Cigáro?" "Tak to možná i jo." Zapalujeme si oba a on začíná vyprávět o své lodi. Těmahle rukama jsem kácel stromy a ohýbal fošny kolem rohů našeho baráku...zasním se.

Povídáme si o tom, jaké budou olympijské hry, jeho názor je palec nahoru - dobré pro město. Dluhy? To se opět zvedne, stejně jako to město samo dokázalo po Expu, což taky nebyla levná záležitost. Je červený v obličeji, červené skrvnky splývají ve velké coufalovité skvrny, drží juice, dal bych vlastní kormidlo za to, že je v něm moře vodky. "Máš rád lodě?" "Jo mám." Nepřestává se ptát všetečka: "Odkud si?" "Jsem z Czech Republic. No my jsme měli moře naposled tak za Přemysla Otakara II, ale to ty neznáš, viď?....No nic musím do práce." "Pšemyse Otaoukar", mumlá si Jim a z šosu mu odkapává alkohol ředěný mořskou vodou. Zmizí v útrobách své jachty, polkne ho jak velryba Jonáše. Ještě když odcházím, slyším jeho slova, zněla lacině a hloupě, přitom vzal Přéma Evropu šmahem. Kovové dveře bouchnou a mé holínky pochodují po bulváru, chtěl bych se rozběhnout jako joggeři kolem mě, ale byla by to blbost, směju se té myšlence, že bych ve žlutém oblečku ověnčen hadicí joggoval s nimi. Viktořík v mojich uších mě asi přivedl na zcestí...:-).

Je večer. Večer je čas na večírek. Večer je čas na Stanley park, všechny futurum poddané Přemysla Otakara jsme posháněli dohromady na noční foto společné před olympijskými kruhy s vlajkou s modrým klínem v popředí. Zůstávám ve svém žlutém nepromokavém ohozu, ovšem bez lodí, po cestě zpět podél moře se mi lodě vrací jako osudová připomínka pracovní náplně, nevěřím svým očím....takový odliv, vypadalo to jako kdyby vylovili rybník - bláto. Úlovkem se rozpačitě staly jachty, lodě a lodičky sevřené v přístavu ve zbytku mořské lázně, která se opět nově rozlije zítra ráno, když ještě budu spát ve strážním koši....

PS:Napsáno sklerotikem, který zapomíná věci, kde se dá. Přišel v Kanadě během třech měsíců o svou 'lítačku', v pubu nechal foťák, do dnešního dne hledá ručník, zmizela mu bílá čepice, ale i tak ho život baví.

D4 potopená

Prolog:

"Co to tam....co to tady...hrajete, proboha?......Tak tohle bylo naposledy....Třído vstyk. Žáci Niedermajer a Makel zůstanou po vyučování...a třídu uklidí.....já si to přijdu zkontrolovat!"

Právě v těchto dnech dává 'naše redakce' dohromady krátkou snovou reportáž z práce v přístavu Coal Harbour a v ostatních parkovacích destinacích pro bárky/lodě/jachty/lodičky ve Vancouveru. Byl doslova dopracován velice krátký film z přístavu Coal Harbour, ke kterému hrají Monkey Business svojí funky Now I´m here.

Víme, že je to trochu nuda :-), ale budeme opět v novinách. Naše maličkosti zanechají stopy v Jihlavských listech a MF Dnes nás oslovila přes tento blog. Takže v dalších dvou týdnech vyjde rozhovor v regionální příloze MF a reportáž v Jl, snad se nám to podaří nějak obměnit, abychom se moc nenadřeli.... Takže na filmové dvě minutky předáváme žezlo skupince kolem Romana Holého.....take them away....

Život na inzerát

Dnes v Kanadě ve čtvrti Burnaby ulehneme k naší 80. noci do matrací z Ikee.

Od prvního příspěvku na blogu uteklo dost vody v řece Fraser a ekonomika této země je bohatší o další pracovní sílu tentokráte z telčské provenience, Radek byl imigračním odklepnut před dvěma dny. Venku jakoby se snad probudilo předčasně jaro a promnulo si oči, možná jde jenom na záchod a potácí se Vancouverem, aby se vymočilo do oceánu. Zatímco v ČR mrzne a zemi překryl sníh, nám tu do vlasů padá déšť a teplota se šplhá nad 10C. Myslím, že pořadatelům OH sklouzávají hrůzou zmoklé paruky na hlavě.

Moje podlahářská éra skončila s nemocí a čím dál častějšími výpadky v pracovním týdnu mého tureckého zaměstnavatele. Zbývá pár dní než usedneme za stroje - rentgenové mašinky kontrolující la bagáž. Takže co teď! Flákat se? Popíjet? Pozorovat lidi? Dívat se na filmy? Číst? Hledat jinou práci? Pojďme to nějak skloubit a nekoukat do zdi. Snad budu mít štěstí. Zapnu PC. Internet - prohledáme pracovní možnosti - Vancouver. Go.

UBC
Univerzita Britské Kolubie, katedra Psychiatrie hledá dobrovolníky, kteří by se zúčastnili nového výzkumu vrámci institutu Mentálního zdraví:

Přicházíte v úvahu pokud:
1. Jste muž.
2. Je Vám mezi 18 a 25.
3. Jste pravák.
...........................
8. Nepracujete a nepracoval jste s opicemi, například v zologické zahradě.
9. Jste ochotni podstoupit 5 návštěv kliniky a jste ochotni brát prášky kvůli této studii.

Budeme testovat jazykové a paměťové schopnosti.........budeme od Vás shromažďovat krevní vzorky a vzorky slin.....
_____________________________________________________________
Steamworks:
Steamworks, tělocvična a sauna pro homosexuální muže uvítá domovníka či správce budovy. Předchozí zkušenosti v oblasti služeb pro zákazníky nutností. Tato pozice zahrnuje noční služby i víkendy.

Prosím ucházejte se o místo osobně nebo zanechte Vaše CV mezi 3-5tou hodinou odpoledne na 123 West Pender street.
____________________________________________________________

Čistič lodí - přístav Coal Harbour.

Hledáme odpovědného a pracovitého člověka na úklid jachet. Částečný úvazek nyní může postupně přerůst v plný během léta. Ochota pracovat ve všech podmínkách, které přináší počasí ve Vancouveru. Přístav Coal Harbour.

Nakonec mi zbyly oči pro pláč, kterým budu omývat jachty v Coal Harbour. Důležité položky ubrečeného pracovního pohovoru byly holínky a schopnost plavat. Umím. A ta voda je slaná? Vtip zůstal nepochopen. Přijď za mnou zítra v deset, do všeho tě zasvětím, vidíš tu velkou bílou, to je loď našeho zákazníka. Have a nice day. Odcházím od malých středních velkých lodiček a lodí směrem do Downtownu. Kouknu se nahoru, zase poprchává. Life. Život jde/pluje dál s lodí, jež dováží čaj a kávu.......

My buddy/kámo/drak Jan Makel' k tomu dodává: tohle:-).

Jack Rozparovač z Vancouveru

Dobré ráno, chtěl bych pozdravit všechny shromážděné novináře....budeme se nuceni veřejnosti omluvit za to, co se stalo, za to, že jsme my - zástupci kanadské policie, jmenovitě superintendanti Jan Makel a Tomas Niederhafner, nebyli schopni spojit si vše dohromady a nechali umírat další nevinné oběti. Předkládáme materiál v nejdůležitějších datech a děkujeme za pochopení, které v žádném případě nemůže odčinit naše selhání a bolest způsobenou.

6.června 2002 - S použitím těžké techniky a pásových dopravníků začíná naše policejní operační skupina doplněná o techniky a další experty překopávat pozemek na ulici Dominion, tento pozemek je ve vlastnictví pana Picktona a jeho dvou sourozenců.

24.října 2002 - Nalezené DNA z odebraných vzorků na pozemku pana Picktona - Dominion Avenue vede k 15 obviněním z vraždy těchto žen: Heather Chinnock, Inga Hall.....Picktonův právník uvádí, že policie odebrala 200,000 vzorků DNA na pozemku i v jeho blízkém okolí.

4.prosinec 2002 - Policejní seznam je finalizován na čísle 62 pohřešovaných žen, jenž se povětšinou živily nejstarším řemeslem na světě nebo měly co společného s drogami. Nejstarším řemeslem pak v tomto případě nebyl brán v úvahu sběr plodin.

6.prosinec 2002 - Pickton, 53letý farmář z Coquitlamu byl obviněn z vraždy 15 ze zmizelých 63 žen především z oblasti Vancouveru - Downtown Eastside. Vyšetřovatelé prozrazují nejen nález DNA ale i částí těl a osobních věcí na Picktonově zchátralé farmě. Zástupce obhajoby argumentuje nemožností nalézt nezaujaté porotce díky "výbušnosti" celého materiálu, který byl zveřejněn.

Robert Pickton
Klasifikace: Chovatel prasat - farmář - sériový vrah
Narozen: Trest, Czech Republic (není vtipné, že?)
Zatčen: 2.února 2002 ozbrojený zatykač
Obviněn: na základě sebraných důkazů z 15 vražd Podezřelý z vraždy: 6-54 žen
Profil oběti: prostitutky závislé na návykových látkách, velké procento obětí rodilé Indiánky
Modus operandy (způsob provedení): Zavlečeny na jeho prasečí farmu, vše zastíral pozváním na večírek. Údajně se zbavil těl pomocí sekačky na dřevo, poté přimíchal části těla do prasečího krmiva nebo je promíchal s prasečími vnitřnostmi.
Obhajoba: Tvrdí, že je nevinen.
Varovná znamení: Samotář, trávil čas s prostitutkami, žil v hrozně zanedbaném domě, údajně měl haldu ženského oblečení a věci náležející obětem, už dříve obviněn z vraždy prostitutky.
Místo: "Lovil" ve Vancouveru Downtown Eastside, zabíjel na své farmě v Port Coquitlam.

Pohřešované:.......*Verna Littlechief - pocházela ze Saskatchewanu - prostitutka - Vancouver Downtown Eastside. Naposledy spatřena v roce 1978, když ji bylo 34........*Další z pohřešovaných - Malá Náčelnice, Indiánka známá také jako Bernie Roberts byla asi 1,5 metru vysoká žena potýkající se s alkoholem.....*Lenora Elizabeth Olding - bylo ji 19, když naposledy zavřela dveře svého bytu v sychravém říjnu 1986. Neměla žádné napojení na prostituci či zakázané látky.

POST SCRIPTUM: BRITISH Columbia se vším všudy.